Josef Oliva
Starosta města 1929 – 1931
Narodil se v roce 1892 ve Schořově. V Čáslavi působil jako mistr zednický, architekt a cementář. Starostou města byl zvolen v roce 1929 po nečekané smrti dr. Karla Tesaře. Jeho prvním náměstkem se stal profesor učitelského ústavu Jan Spáčil. Doba jeho působení nebyla jednoduchá. Konjunkturu druhé poloviny dvacátých let vystřídala hospodářská krize, která se z USA šířila do Evropy. Projevila se například v cukrovarnickém průmyslu. Z původních osmi cukrovarů, které fungovaly v čáslavském okrese (Tupadly, Čáslav, Filipov, Bučice, Močovice, Žleby, Hostačov a Vrdy), zůstaly v provozu jen dva – v Hostačově a ve Vrdech. K tomuto nepříznivému hospodářskému vývoji se přidaly klimatické problémy. V únoru 1929 zasáhly Čáslavsko silné mrazy, kdy se teploty pohybovaly více jak 20 ⁰ C pod nulou. 11. února bylo dokonce naměřeno více jak 37 ⁰ C mrazu. Sucho v létě vedlo ke kritickému nedostatku vody ve městě a spolu s mrazy zlikvidovalo značnou část ovocných stromů v regionu (jen ve městě jich uhynulo 4 335). V lednu 1930 byl sice vybudován nouzový vodovod, který přiváděl vodu z rybníku Zemánek do kašny na náměstí, nicméně v červenci byl v důsledku sucha Zemánek skoro prázdný a málo vody bylo i v rybníce Trubném. Vodu z Podměstského rybníka nebylo možné používat, protože byla silně znečištěná. Tato situace konečně přiměla radnici k vybudování dlouho připravovaného vodovodu. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1930 zřízením nádrží na prameništi u Malče. Celkové náklady byly vyčísleny na více jak 11 milionů korun. Pět milionů slíbil přispět stát. Následujícího roku byl vodovod dokončen. Při pokládání vodovodního potrubí po městě bylo provázeno řadou archeologických nálezů, které obohatily sbírky městského muzea. Jejich inventář začali v této době sepisovat František Škrdle s Emanuelem Chramostou. V rámci pokračující pozemkové reformy město Čáslav konečně získalo 1 200 hektarů schwarzenberských lesů, o které několik let žádalo. Jeho majetek se rozšířil i o část tupadelské bažantnice.
Přes hospodářské problémy žila Čáslav bohatým kulturním životem. 13. října 1929 byla slavnostně otevřena Žižkova síň. Otevření bylo doprovázeno přednáškou dr. Matiegky a Bartoše, předních zastánců pravosti nálezu, a výkladem dr. Škrdleho o historických okolnostech nálezu, vyšla brožura Karla Cibulky. Následujícího roku se opět, tentokrát především v denním tisku, rozpoutala diskuse o pravosti Žižkových ostatků. V Čáslavi byl ustaven zvláštní výbor, který sledoval novinové články a shromažďoval argumenty. Mimo jiné se snažil znovu vyzpovídat poslední pamětníky čáslavského nálezu a požádal pražskou Akademii věd o novou revizi tohoto nálezu. Členy komise byli František Škrdle, Jan Spáčil a Jaromír Jirásek. Sedmdesát let od svého založení oslavil následujícího roku pěvecký spolek Hlahol. 15. června 1930 byla slavnostně odhalena pamětní deska Klimentu Čermákovi. Jejím autorem byl jeho syn Jaromír Čermák. Odhalení desky předcházela návštěva Čermákova hrobu na čáslavském hřbitově. Zároveň byla na radnici uspořádána výstavka literárních děl tohoto významného čáslavského rodáka. Padesát let od svého založení si 13. – 14. září 1930 připomnělo čáslavské gymnázium. Na programu oslav byl vzpomínkový večer v sokolovně, bohoslužby za zemřelé žáky a profesory, návštěva radnice, slavnostní shromáždění spojené s prohlídkou školy i výstavy, společný oběd i výlet do Žehušic a Žlebů. Při této příležitosti vyšla pamětní kniha nazvaná Padesát let gymnázia v Čáslavi, v níž byl publikován článek Františka Škrdleho mapující snahy o založení školy, článek Františka Kohouta o historii školy, vzpomínky pamětníků, bývalých žáků školy, mj. Hugo Trauba. Najdou se zde i perličky ze školních testů a samozřejmě seznamy žáků a profesorů a další statistické údaje. V prosinci 1930 předvedl ochotnický spolek svou tisící divadelní hru. Ne náhodou jí byla Jiráskova Lucerna. Alois Jirásek totiž 12. března toho roku zemřel a přes Čáslav vedla trasa automobilu, který přepravoval urnu s jeho popelem z Prahy do Hronova. Obyvatelé se s tímto čestným občanem svého města důstojně rozloučili. V ulicích se shromáždila mládež, spolky, vojsko, legionáři. Vlály smuteční prapory, zněly zvony i smuteční fanfáry. V tomto roce také městské zastupitelstvo schválilo otevření Městské hudební školy, která měla v prvním roce své existence přes 120 žáků a 3 učitele. Výuka probíhala na radnici. Vznikly nové spolky, například Volné pěvecké sdružení nebo Rotary klub, jehož předsedou se stal Emil Pick. Kino Pokrok začalo promítat zvukové filmy.
Ve městě pokračovaly stavební práce, ale již drobnějšího charakteru. Byla přestavěna budova okresního úřadu a zvýšena o jedno patro, přestavěn Husův azyl, druhé patro získala i budova Čtenářské Besedy. V blízkosti lázní vzniklo z iniciativy Spolku pro pěstování her mládeže dětské koupaliště 20 metrů dlouhé, 7 metrů široké a 1 metr hluboké. Finance poskytla čáslavská Spořitelna. Tento finanční ústav také nakoupil meteorologické přístroje (teploměry, barometr aj.), které byly nejprve umístěny v prosklené skříňce u vchodu do radnice, později přemístěny na náměstí. Pokračovalo dláždění ulic. Na péči o vzhled města se i nadále podílel okrašlovací spolek. Zajistil opravu altánu a laviček ve Vodrantech i výsadbu nových květin a stromů. Zlepšila se doprava. 12. října 1929 byla zahájena autobusová doprava z Čáslavi do Podhořan, v roce 1931 byla uvedena do provozu linka Čáslav – Praha. Autobusy jezdily přes Kutnou Horu, Kolín a Český Brod. Byla vybudována nová železniční trať z Čáslavi do Třemošnice.
Ve volbách do obecního zastupitelstva v září 1931 zvítězili národní socialisté a starostou byl zvolen Antonín Chramosta. Josef Oliva zůstal členem městské rady. V letech 1934-39 působil jako poslanec Národního shromáždění za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou.
Zemřel v roce 1953 v Čáslavi.
