Jan Spáčil
Starosta města 1938 – 1940
se narodil 9. 2. 1886 v Heršpicích na jižní Moravě. V letech 1900-1904 absolvoval s výborným prospěchem evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Do roku 1909 učil ve své rodné obci, pak se vrátil do Čáslavi, kde nastoupil jako učitel v učitelském ústavu. V roce 1911 se oženil. Měl velmi rád hudbu, hrál na klavír a varhany. Dlouhá léta stál v čele pěveckého sboru Hlahol. Jako člen městské rady se staral o přednáškovou a osvětovou činnost ve městě. V roce 1927 byl zvolen druhým náměstkem starosty, 1929 prvním a v roce 1938 se stal starostou města. Vedl město až do 3. října 1940, kdy byl zatčen gestapem údajně pro sabotáž válečně hospodářských opatření. Po půl roce byl propuštěn. Byl však zbaven funkce starosty a jako profesor byl předčasně penzionován. Po zatčení Jana Spáčila stál v čele městské rady do roku 1941 jeho první náměstek Stanislav Víšek. Poté byla správa města svěřena devítičlenné správní komisi vedené do března roku 1942 Bohumilem Zárubou, poté Rudolfem Womelou. V březnu 1943 byla správní komise rozpuštěna a v čele města stanul vládní komisař Karl Neuer, který tuto funkci zastával až do května roku 1945.
Profesor Spáčil stál v čele města v nelehké době. Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava postavilo Čechy do pozice podřízeného národa nuceného vynaložit všechny síly k dosažení nacistických válečných cílů. V momentě, kdy jsme se stali součástí Třetí říše, začaly na našem území platit Norimberské zákony, což těžce dolehlo i na čáslavské židy, Pikovy nevyjímaje. Přestože rodina Emila Picka získala od místní samosprávy potvrzení o tom, že se výrazně zasloužila o rozvoj města, byli Emil Pick se svou ženou transportováni do Terezína, kde ovšem díky tomu, že byli na seznamu prominentů, zůstali do konce války, aniž by byli posláni do některého z vyhlazovacích táborů na východě. Židovský majetek byl arizován a z čáslavské synagogy se stalo skladiště mýdla.
Ostatní obyvatelé Čáslavi se museli vyrovnávat se vzrůstajícím nedostatkem základních životních potřeb, brzy byl zaveden přídělový systém na potraviny, obuv i látky. Většina z nich se novým poměrům podřídila a slavila výročí vyhlášení Protektorátu nebo Vůdcovy narozeniny. Někteří vstoupili i do nově zformované Vlajky, která se soustředila na pronásledování židovského obyvatelstva a kolaboraci s nacismem.
Část obyvatelstva se však aktivně zapojila do odboje. Vedle komunistů vedených Františkem Čeplem (po němž byla po válce pojmenována čtvrť za Podměstským rybníkem) to byli také bývalí příslušníci Československé armády organizovaní v Obraně národa a civilisté soustředění například v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. V Čáslavi působila i odbojová skupina Filatelisté, kteří se pravidelně scházeli v restauraci Hotelu Bílý kůň a odbojovou činnost maskovali zájmem o filatelii. Do odboje se zapojili také sokolové, jejichž majetek převzalo Kuratorium pro výchovu mládeže.
Rozhodující obrat ve vývoji války na východní frontě představovala porážka německé armády v bitvě u Stalingradu. I Čáslav musela v únoru 1943 držet několikadenní říšský smutek, kdy byla zakázána všechna filmová i divadelní představení a byl omezen i provoz hostinců. Některá opatření mohou dnes působit trochu kuriózně, například nařízení, že v každém domě musí být na půdě bedna s pískem, lopata a nádoba s vodou, v každé obytné místnosti dva pytlíky s pískem a na chodbě krumpáč , sekera a páčidlo nebo vyhláška doporučující, aby si každý doma označil majetek – nábytek, šaty apod. svým jménem pro případ bombardování .
V posledních měsících války se situace ve městě dále zhoršovala. V září 1944 byly zabrány školní budovy pro válečné účely. Na jaře roku 1945 je zaplnili „ národní hosté“ – němečtí uprchlíci, kteří ustupovali před frontou. 5. května 1945 převzal správu města revoluční národní výbor vedený JUDr. Janem Čechem.
Po roce 1945 působil profesor Jan Spáčil nejprve na učitelském ústavu v Kutné Hoře, poté na čáslavském gymnáziu, a to do roku 1948, kdy odešel do penze. Zemřel v roce 1971.