JUDr. Jan Zimmer
Starosta města 1903 – 1919
Rodák z Habrové u Rychnova nad Kněžnou se usadil jako advokát v Čáslavi v roce 1889. Prakticky okamžitě se zapojil do veřejného života. Ještě téhož roku zasedl v okresním zastupitelstvu, v letech 1897-1919 byl jeho starostou. Od roku 1901 zastupoval Čáslav na zemském sněmu. Dlouhá léta stál v čele Spořitelny města Čáslavě. Svou advokátní kancelář vedl až do roku 1935. V letech 1903-1919 byl starostou města. Byl také starostou Sokola, předsedou Čtenářské besedy, založil ve městě bruslařský klub a odbor Ústřední Matice školské, byl zvolen předsedou tenisového klubu. V roce 1936 ho město jmenovalo čestným občanem.
Jaká byla Čáslav v době jeho starostování? Počátek dvacátého století byl dobou rozvoje města, který se projevoval zejména intenzívní výstavbou. Na zlepšování prostředí ve městě se velmi podílel okrašlovací spolek, založený v roce 1892. Jeho zásluhou byly upraveny břehy Podměstského rybníka zřízena městská plovárna. V roce 1903 schválilo zastupitelstvo výstavbu městské plynárny a 10. října se ve městě poprvé rozsvítilo na 140 veřejných svítilen. V témže roce získala Čáslav telefonické spojení. Majitelů telefonní linky bylo v roce 1908 již třicet tři, ostatní měli možnost si za poplatek 20 haléřů volat z poštovního úřadu. V tomto roce byla postavena nová budova evangelického učitelského ústavu a schváleno vybudování objektu okresního soudu s věznicí , který však byl dokončen až v prvním roce Velké války a tak se do něj místo úředníků nejdříve nastěhovali ranění vojáci. V roce 1910 byl vedle kostela svaté Alžběty dokončen okresní chorobinec s kapacitou sto osob. Téhož roku byly na základě změny stanov sloučeny sbírky Včely Čáslavské s muzejními sbírkami Josefa Kaunického. Výsledkem této reorganizace bylo i přejmenování muzea na Průmyslové, zemědělské a historické muzeum královského města Čáslavě pro kraj Čáslavský. Stará pošta na náměstí přesídlila do nové budovy v dnešní Poštovní ulici a v roce 1911 si konečně postavili sokolové sokolovnu. Do soutěže bylo přihlášeno dvanáct návrhů, z nichž byl vybrán návrh pražského architekta Jana Vejrycha. Budova sloužila nejen ke cvičení, ale pořádaly se zde i plesy a filmová představení. Sokolské hnutí přispělo ke zvýšení zájmu o sport jako takový. Vznikala řada sportovních klubů, v roce 1909 byl například založen fotbalový klub. Naopak cukrovarnictví zažívalo na konci 19. století hlubokou krizi, která se projevovala postupným zánikem cukrovarů. Stejný osud postihl v roce 1907 i čáslavský cukrovar. V jeho areálu otevřel Emil Pick v roce 1910 Východočeskou továrnu na potraviny, později přejmenovanou na Kosmos.
Od roku 1908 probíhala nákladná rekonstrukce děkanského chrámu sv. Petra a Pavla. Finančně ji zajišťovala Jednota pro opravu chrámu sv. Petra a Pavla. Ta nejdříve oslovila Ludvíka Láblera podílejícího se na opravách kutnohorských památek, nakonec se ale rozhodla opravit čáslavský chrám podle plánů architekta Kamila Hilberta. Stavba postupně získávala „původní“ gotickou podobu. Byly odstraněny vnější omítky, snesena střecha. Velkým překvapením byl 21. 10. 1910 nález lidských kostí zazděných ve výklenku mariánské kaple. Diskuze o tom, zda patří Janu Žižkovi z Trocnova, dodnes nedospěla k jednoznačnému závěru. V květnu následujícího roku mohli obyvatelé Čáslavi obdivovat Jana Kašpara, který přistál se svým 375 kg těžkým letadlem na improvizovaném letišti v prostoru vojenského cvičiště u silnice na Drobovice. 13. 9. téhož roku pak zaznamenal kronikář, že městem projel Thomas Alva Edison. Nakolik tato návštěva ovlivnila postoj městské rady k zavádění elektřiny, můžeme jen spekulovat, faktem je, že v roce 1913 přijala nabídku kolínské firmy Křižík a již v prosinci se poprvé rozsvítily v Čáslavi elektrické svítilny. Elektřinou Čáslav zásobovala kolínská elektrárna.
Přetrvávaly však dlouhodobé problémy, zejména v zásobování vodou. Nedostatek vody zmiňuje městská kronika prakticky každý rok. Řadu let se jednalo o nutnosti přístavby místního gymnázia. Dokonce padl i návrh postavit pro školu budovu novou, a to na místě zrušeného hřbitova u svaté Alžběty.
Období prosperity bylo v roce 1914 přerušeno vypuknutím 1. světové války, která na dlouhou dobu značně zkomplikovala život obyvatelům města. Městská rada v čele s dr. Zimmerem se musela každodenně potýkat s řadou problémů, zejména zásobovacích, které přetrvaly i do poválečných let. Například kvůli nedostatku masa byly ještě v roce 1919 zavedeny lístky na maso, tzv. masenky. V prvních poválečných volbách 15. 6. 1919, kterých se poprvé účastnily i ženy, byl starostou města zvolen Ferdinand Prášek.
