Karel Cibulka
Starosta města 1922 – 1927
Narodil se v roce 1884 ve Slaném. Později se rodina přestěhovala do Prahy, kde vystudoval chemickou průmyslovku. Nastoupil ve Vinohradském pivovaře, kde se vyučil sladovníkem. Po vojně se stal tajemníkem Odborového sdružení sladovníků v Praze, později v Plzni a v Českých Budějovicích. V roce 1912 přijal místo úředníka nemocenské pokladny v Čáslavi. Bojoval v první světové válce na ruské frontě. V prvních poválečných obecních volbách v roce 1919 kandidoval za národní socialisty a byl zvolen náměstkem starosty, v roce 1922 starostou města.
V září téhož roku navštívil Čáslav prezident TGM. Do města přijel z Kutné Hory. Cestou se stavil v Nové Lhotě, kde byla krátce předtím odhalena pamětní deska zdejšímu rodákovi, legionáři Bedřichu Havlenovi. V Čáslavi prezidenta uvítal Karel Cibulka již coby starosta, předal mu pamětní album města a poté TGM promluvil z balkónu radnice ke shromážděným občanům. Navečer pokračoval v cestě do Přelouče a Pardubic.
Dvacátá léta minulého století byla dobou velkého technického rozvoje. Vedle železniční dopravy se rozvíjel především automobilismus. V roce 1925 byla na náměstí vybudována před Grandhotelem (tak byl přejmenován hotel „U králevice“) první benzínová pumpa. Významnou událostí v životě města bylo také zahájení autobusové dopravy. Nejprve na trase Čáslav – Rohozec – Přelouč. 16. října 1922 se konala první zkušební jízda za účasti předních představitelů veřejného života. Rozšiřovala se telefonizace regionu. Stále větší oblibu získávaly radiopřijímače. V roce 1924 byl v Čáslavi založen Radioklub, který měl již v prvním roce své existence 85 členů. Budovaly se nové silnice, například za Podměstským rybníkem. Čáslavští se nebáli experimentovat. V roce 1923 byl například založen Hedvábnický spolek, který navazoval na předchozí dobré zkušenosti dívčí školy s chovem bource morušového a na Skřivánkově vysadil moruše. Vzrůstal zájem o film. Licenci získaly v roce 1923 hned dvě organizace – Sokol provozující Bio-Sokol a spolek Ochrana matek a dětí, který otevřel Bio-Pokrok.
Kulturní život těžce zasáhla hned na počátku roku 1923 tragédie v podobě rozsáhlého požáru, který prakticky zničil Dusíkovo divadlo. Požár byl uhašen až po příjezdu parní stříkačky z Kolína o půl čtvrté ráno, kdy už z divadla zbyly jen obvodové zdi. Velmi rychle byla zahájena sbírka na jeho obnovu. V krátké době se podařilo budovu rekonstruovat, a to podle plánů čáslavských stavitelů Josefa Skřivánka a Václava Svobody. Již 16. 3. 1924 bylo divadlo slavnostně otevřeno Jiráskovou hrou Lucerna. Díky této události byla pro čáslavské hasiče zakoupena parní stříkačka. Vedle Sokola se na kulturním životě města podílel i Hlahol, který například v roce 1926 uspořádal koncert Emy Destinové. V roce 1924 vyšlo první číslo vlastivědného sborníku Podoubraví. V prosinci roku 1925 poprvé na náměstí vztyčen Vánoční strom republiky, pod kterým byly umístěny schránky na dary pro chudé děti. O převzetí této původem skandinávské tradice se zasloužil čáslavský rodák spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Z iniciativy Karla Cibulky vznikl v tomto roce také Spolek přátel dětí, který každoročně zajišťoval prázdninové pobyty.
Dvacátá léta byla obdobím čilého stavebního ruchu. Většinu staveb realizovali stavitelé Josef Skřivánek a Václav Svoboda. Čáslav však měla ambice reprezentovat se ve velkoměstském duchu, o což se zasloužili zejména architekti Emil Jech a Bohumír Kozák. Ústřední budova Okresní nemocenské pokladny realizovaná v letech 1923 – 5 podle plánů E. Jecha byla první několikapatrovou monumentální budovou ve městě. V Husově ulici Jech také navrhl činžovní domy pro státní zaměstnance a vojenské gážisty, které vznikly se státní podporou a měly řešit poválečný nedostatek bytů. Podle plánů Emila Jecha byla v letech 1926 – 7 provedena i dlouho plánovaná přístavba čáslavského gymnázia. Prvním realizovaným projektem Bohumíra Kozáka byl pomník Matouši Ulickému, který byl po několikaleté diskusi vztyčen v roce 1924 u chrámu sv. Petra a Pavla. Jeho odhalení bylo součástí velkolepých oslav 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova, které byly projevem pokračujícího odklonu věřících od katolické církve. Karlovo náměstí bylo přejmenováno na Náměstí Jana Žižky z Trocnova. V souvislosti s oslavami ožila myšlenka důstojného uložení „Žižkových“ ostatků. Ještě téhož roku architekt J. Svoboda předložil veřejnosti v místním tisku návrh na vybudování Žižkova mauzolea – síně kolem Myslbekova pomníku o průměru dvaceti metrů, která by sahala do výše čtyřiceti metrů. Architekt B. Kozák o dva roky později uvažoval o mauzoleu jako součásti budovy pro sbor církve československé husitské dokončené v roce 1926. Ani jeden z těchto návrhů nebyl realizován.
Výrazem úspěšného hospodářského rozvoje města bylo uspořádání Všeobecné krajinské výstavy v roce 1926, v jejímž rámci byla slavnostně otevřena budova Vyšší hospodářské školy, postavená rovněž podle projektu B. Kozáka. Na ploše 8,5 hektaru se prezentovaly okresy Čáslav, Kutná Hora, Kolín, Ledeč nad Sázavou, Chotěboř a Německý Brod. Kromě průmyslových a řemeslných výrobků a hospodářských plodin zde byly k vidění i obrazy Antonína Chittussiho a Jindřicha Pruchy nebo vojenská expozice 21. pěšího pluku, který byl dekretem prezidenta pojmenován 21. pěší pluk maršála Foche. Tomuto mimořádnému francouzskému vojevůdci, který se zasloužil o porážku Německa v první světové válce, byl na nádvoří Žižkových kasáren v roce 1925 odhalen pomník. Součástí výstavního programu byla módní přehlídka a soutěž dam o cenu krásy.
V roce 1927 byla dokončena monumentální přístavba Všeobecné okresní nemocnice a byly přestavěny sokolské lázně. Ve Vodrantech sokolská jednota vybudovala rozsáhlé sportoviště nazývané sokoliště. Tohoto roku Karel Cibulka ve funkci starosty skončil. V nových volbách byl zvolen MUDr. Karel Tesař. Cibulka poté pokračoval v práci jako vrchní účetní v okresní nemocenské pokladně. Věnoval se také redigování Havlíčkových Hlasů. Později se přestěhoval do Prahy, kde se stal náměstkem ředitele nemocenské pojišťovny. V roce 1939 byl předčasně penzionován. Poté se cele věnoval svému dlouholetému koníčku – historii, především regionální. Je autorem spisku O nálezu Žižkových kostí v Čáslavi 21. listopadu 1910. Sbíral materiály k dějinám obcí a vytvořil kartotéku čáslavských rodáků a dalších významných osobností spojených s Čáslaví. Tyto materiály jsou uloženy v městském muzeu a dodnes jsou cenným zdrojem informací pro regionální badatele.
Literární ambice měla i Cibulkova dcera Jaroslava Reitmannová-Scheinpflugová, která psala knihy pro děti a mládež, například Šibal Krakonoš, Velká voda, Katala v ZOO.
