Silvestr Hipman

Silvestr Hipman (23.7. 1893-16.3. 1974)

– čáslavský rodák, hudební skladatel, spisovatel a publicista, do r. 1951 se psal Hippmann

Silvestr Hipman se narodil jako syn pokladníka cukrovaru. Celé své dětství a mládí prožil v Čáslavi, posléze ve Vrdech – Bučicích, kam se s rodiči přestěhoval.

Základní hudební vzdělání získal u čáslavského kapelníka Otty Ullmana a u ředitele kůru Josefa Malého.

Od svých patnácti let začal Hipman přispívat do Čáslavského krajinského týdeníku, kde čtenáře informoval o kulturně společenských a hudebních akcích z různých částí republiky. V r. 1911 rodina přesídlila do Prahy a Hipman se rozhodl pro studium klavíru. Stal se žákem Adolfa Mikeše a u Otokara Šína studoval skladbu. Po maturitě v r. 1912 vystudoval práva a pokračoval ve studiu klavírní hry. Od r. 1922 byl hudebním kritikem v řadě českých listů, především v Lidových novinách, Revue, Tempu atd. V letech 1925-44 byl jednatelem hudebního odboru Umělecké besedy pražské, účastnil se tak organizace kulturního života v Praze a tato funkce mu také umožnila uskutečnit myšlenku hudebních úterků, zvaných „Besední úterky“ v Praze. Podobné hudební dny začal pořádat i v jiných městech. V Čáslavi se konaly „Čáslavské hudební středy“ od r. 1940. Na těchto akcích měly premiéru především díla soudobých autorů. V období mezi dvěma válkami udržoval H. styky s umělci v Paříži, Bruselu, Římě. V r. 1925 se stal jedním z prvních účinkujících v rozhlase. V r. 1919 doprovázel Emu Destinovou na jejím koncertním vystoupení v Duchcově na klavír. Tato hudební spolupráce měla u posluchačů velký úspěch.

Od. r. 1921 pak pracoval jako úředník ve Všeobecném pensijním ústavu v Praze a od r. 1936 až do svého odchodu do penze v r. 1946 zde působil jako ředitel. Poté se H. věnoval výhradně hudbě.

Hipman byl velkým znalcem francouzské kultury a spolutvůrce Dusíkova ústavu při Městském muzeu v Čáslavi. Vykonal mnoho pro prohloubení znalostí o významných hudebnících čáslavského kraje. Jeho zásluhou se do archivu dnešního muzea dostaly materiály o J. Stichovi-Puntovi, A. Dreyschockovi a J.L.Dusíkovi. Hipmanovo skladatelské dílo je velmi rozsáhlé, obsahuje 45 opusů. Vzpomínkami na šťastné dětství v Čáslavi byly inspirovány skladby Čáslavská suita, 1939 a suita V Čechách, 1960. Proslavil se hlavně svými komorními a orchestrálními skladbami. Za Rondo a moll pro klavír a orchestr získal v r. 1956 v mezinárodní soutěži cenu Francouzského rozhlasu a televize. Premiéra Ronda byla v Cannes 27.1. 1957 u příležitosti II. mezinárodního festivalu rozhlasu a televize za přítomnosti Hipmana.

Zemřel 16.3. 1974 v Praze.

Foto: archív Městského muzea Čáslav