Rudolf Těsnohlídek

Rudolf Těsnohlídek (1882-1928) – spisovatel, básník, dramatik, novinář a překladatel.

Spisovatel Rudolf Těsnohlídek se narodil 7. června 1882 v Čáslavi jako syn pohodného Josefa Těsnohlídka a Josefy Těsnohlídkové (roz. Mistolerové). Pohodný byl v podstatě ras, tj. člověk, který měl za úkol likvidovat mrtvá nebo toulavá zvířata. Děti tak na Rudolfa občas pokřikovaly „syn rasa“, což velmi špatně nesl a trápil se tím. Velkou oporou mu v těžkých chvílích byla maminka.

Po obecné škole začal Těsnohlídek na doporučení pana učitele navštěvovat v Čáslavi nižší gymnázium (v tu dobu zde byly jen 4 třídy), pokračoval pak tedy na vyšším gymnáziu v Hradci Králové. Když byl Rudolf v septimě, dozvěděl se, že milovaná maminka zemřela. O pár let později zažívá další trauma, před očima se mu utopil v Labi kamarád Fíla Weber. Těsnohlídek si do konce života vyčítal, že mu nedokázal pomoci. V roce 1901 odešel studovat do Prahy na Filozofickou fakultu UK a vyhledal Fílovy sestry. Chtěl jim alespoň trochu mrtvého bratra vynahradit, a proto k nim často chodil na návštěvu. S Jiřím Mahenem, čáslavským rodákem a kamarádem z dětství, se začal pohybovat v anarchistické skupině kolem S. K Neumanna a pod pseudonymem Arnošt Bellis otiskl báseň v časopise Morava. Seznámil se s Jindrou Kopeckou, překladatelkou severské literatury, kterou si vzal za manželku. Studia na vysoké škole nedokončil a vydal se se svoji ženou na svatební cestu do Norska. Jednoho večera se ubytovali v městečku Vestnes a Jindra se zde zastřelila. Zda se jednalo o sebevraždu nebo nešťastnou náhodou se nepovedlo prokázat.

Po návratu do Čech začal Rudolf pracovat na radu S.K. Neumanna v časopise Moravský kraj a po jeho zániku nastoupil v redakci Lidových novin. Jeho úkolem bylo psaní soudniček. V roce 1909 se podruhé oženil. Vzal si za manželku Annu Kutilovou a pět let po norské tragédii se jim narodil Rudolfův první a jediný syn Milan. O dva roky později byl Těsnohlídek vyslán jako válečný zpravodaj do Srbska, kde se seznámil s MUDr. Navrátilem. A právě kvůli němu Anna o několik let později Rudolfa opustila.

V roce 1924 se Rudolf oženil potřetí. Jeho manželkou se stala učitelka Olga Vasická.

12. ledna 1928 se po dlouhých psychických problémech v redakci Lidových novin zastřelil. Na stole nechal vzkaz: „Nehněvejte se, že to bylo tady!“ Těsnohlídek však nebyl na místě mrtev, zemřel až po převozu do nemocnice. Když se o smrti svého milovaného manžela dozvěděla Olga, odjela do jejich bytu a otrávila se plynem. Její tělo bylo nalezeno až druhý den. Pohřeb měli manželé společný.

Rodný dům

Rudolf Těsnohlídek se narodil v domě čp.34 v Rybenské ulici u Podměstského rybníka, za hradbami města. V kronice psanou Richardem Těsnohlídkem (syn Josefa Těsnohlídka z druhého manželství) se píše, že v tomto domě dříve žil známý rod Růžičků a dům sloužil jako katovna. Na počátku 19. století převzal statek sňatkem Jan Mistoler, vystudovaný zvěrolékař a právě jedna z jeho dcer byla Rudolfova matka. Tatínek Josef Těsnohlídek se do domu přiženil po vojně. V roce 1958 byl dům prohlášen za kulturní památku. Když pak v roce 1978 byly zahájeny demoliční práce v budoucí čtvrti Žitenická, dům měl zůstat zachován. Vlivem povětrnostních vlivů a vandalů, kteří se v domě scházeli, však dům chátral a v roce 1987 došlo ke zřícení kleneb. Rodný dům Rudolfa Těsnohlídka byl tedy se souhlasem MKČR v roce 1987 zbourán.

Vánoční strom republiky

Málokdo ví, že autorem tradice vánočních stromů republiky je právě Rudolf Těsnohlídek. V roce 1919 na Štědrý den se R. Těsnohlídek procházel s Fr. Koudelkou (akad. malířem) a s Josefem Tesařem (hajný a úředník) v bílovických lesích, když najednou zaslechli dětský pláč. Pod smrkem našli jedenácti měsíční holčičku. Byla zabalená do tenké peřinky, měla omrzliny. Děvčátko se povedlo naštěstí zachránit a Lidušku, jak byla později pojmenovaná, adoptoval bezdětný manželský pár. Těsnohlídka tato zkušenost zasáhla natolik, že se rozhodl inspirovat tradicí v Kodani, kde se pod rozsvíceným vánočním stromem vybírají peníze na oběti války. 13.12. 1924 se tak na náměstí Svobody v Brně rozsvítil první vánoční strom republiky, pod kterým probíhala sbírka pro opuštěné děti. V roce 1928 se dokonce povedlo z vybraných peněz postavit v Brně dětský domov Dagmar.

Liška Bystrouška, 1920

Liška Bystrouška je nejznámějším dílem Rudolfa Těsnohlídka. Jedná se o slovní doprovod k cyklu kreseb Stanislava Lolka, bývalého myslivce a malíře přírody. Těsnohlídek tuto práci dostal příkazem od svého šéfa v redakci Lidových novin. Původně se měla liška jmenovat Bystronožka, ale sazeč v tiskárně přečetl špatně Rudolfův rukopis, a tak vznikla liška Bystrouška.

Leoš Janáček pak toto dílo využil jako předlohu pro libreto k opeře Příhody lišky Bystroušky, 1924

16.6. 1935 byla v Čáslavi na budově gymnázia odhalena pamětní deska Rudolfa Těsnohlídka

Dílo:

Básnická tvorba: Nénie  (1902), Den (1923), Rolnička (1926), Rozbitý stůl (1935)

Próza: Dva mezi ostatními (1906), Květy v jíní (1908), Paví oko (1922), Poseidon (1916), Kolonia Kutejsík (1922), Vrba zelená (1925), Demänová (1926)

Pro děti: Čimčírek a chlapci (1922), Zlaté dni (1926), Cvrček na cestách (1927), Nové království (1927), Liška Bystrouška (1920)

Dramata: Panenky (1906), Příval (1928)

Překlady ze severské literatury