Jan Karafiát (1846 – 1929)
Jan Karafiát se narodil v neděli 4. května 1846 v Jimramově na Českomoravské vysočině v údolí řeky Svratky do rodiny se silně zakořeněnou evangelickou tradicí. Jeho rodiči byli František Karafiát a Josefa Karafiátová, která vstupovala do manželství jako Josefa Mašíková, vdova se čtyřmi dětmi. Společně měli Karafiátovi šest dětí, tedy celkem deset. Jan Karafiát byl prvním mužským potomkem Františka Karafiáta a celkově devátým dítětem v rodině. Rodina se věnovala zemědělství, pěstování a zpracování lnu.
Základní vzdělání získal Jan doma a v evangelické škole v Jimramově. V roce 1857, tj. v jedenácti letech odešel studovat do Litomyšle na německé piaristické gymnáziu. Karafiátova sestra Marie se v tu dobu stala diakonkou v německém Kaiserwerthu a povedlo se ji pro svého bratra získat pozvání ke studiu na gymnáziu v Güterslohu, kam ve svých šestnácti letech Karafiát odešel. Studenti zde byli připravováni pro studium bohosloví i pro misii. Důraz byl také kladen na jazykovou přípravu, na latinu, řečtinu, hebrejštinu. Náboženství vyučoval pastor Braun, který měl na Karafiáta velký vliv, kladl důraz především na duševní rozkvět studentů. Karafiáta nadchlo studium francouzštiny, kterému se také začal hodně věnovat. V domě, kde pobýval se setkával se syny šlechtických evangelických rodin z celého Německa a našel zde mnoho vlivných přátel. 21. února 1866 Jan Karafiát maturoval a jako cizinec byl poctěn pronesením abiturientského proslovu v latině.
Roku 1866 odešel Karafiát studovat na tři semestry bohosloví do Berlína. Po otcově smrti pokračoval ve studiu v Bonnu a svá studia ukončil ve Vídni. V roce 1869 složil bohosloveckou zkoušku na výbornou, ale nastalo složité období, kdy Karafiát řešil, co bude dělat dál. Na práci samostatného církevního pracovníka se totiž ještě necítil dostatečně duchovně připraven. Přijal tedy nabídku od profesora Böhla, se kterým se seznámil během svých studií ve Vídni a nastoupil jako vychovatel do rodiny továrníka, vdovce Gustava Langena v Kolíně nad Rýnem, kde měl na starosti 5 dětí. Potkal také svou první a asi jedinou pravou lásku neteř Gustava Langena Hermínu Schleichnerovou. Nikdy se ale neodvážil ji lásku vyznat, neboť se obával, že by se sňatkem pan Langen nesouhlasil. Poté, co se továrník Langen opět oženil, se Karafiát vrátil do Čech.
V roce 1870 Karafiát přijal místo u faráře Šuberta v Krabčicích. Jeho sídlem se stala Roudnice, kde působil od 1. července 1870 jako kazatel, varhaník, ale i kostelník. V místní škole vyučoval náboženství. Práci vykonával s velkým nadšením, ale šťastný nebyl. Materiálně nebyl dostatečně zaopatřen a s Šubertem se rozcházel v názorech o obsahu práce faráře. 30. října 1870 tedy odešel do Edinburghu, odkud dostal nabídku k pobytu na základě zprávy, kterou během svého působení v Roudnici napsal. Ve Skotsku se seznámil s šlechtičnou Johannou Denniston Buchanan of Auchentorlie, která na něj ve svých 51 letech udělala takový dojem, že ve svých Pamětech píše, že se neprovdala, neboť měla být do své smrti jeho andělem. Označoval ji jako mateřskou přítelkyni. Právě ona Karafiáta podporovala v jeho plánech sepsat Broučky, byla mu po celý život rádkyni a mecenáškou.
Po návratu ze Skotska přišel Karafiát ve školním roce 1872/73 do Čáslavi, kde učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu, ale zároveň zde později působil jako duchovní správce evangelického semináře. Bydlel na Kostelním náměstí v domě čp.193, zvaném Kasparidesovský. Dobu pobytu v Čáslavi ale Karafiát nepovažoval za nejšťastnější. S ředitelem evangelického učitelského semináře se myšlenkově rozcházel v zásadních otázkách duchovního vedení a během pobytu v Čáslavi mu také umřel přítel Pavel Nešpor, mladý student bohosloví, který se v Čáslavi u svého otce připravoval na kandidátní zkoušku. Byla to ale právě Čáslav, kde kromě povídky Kamarádi vznikla hlavní část jeho nejkrásnější knihy Broučci. Dokončil ji 17. září 1874 v Jimramově.
V listopadu 1874 odešel do Hrubé Lhoty na Valašsku, kde působil jako farář. V této skromné vesnici začal budovat svou čistou církev založenou na Božím slovu, kterému se podřizoval a vyžadoval to i od členů sboru. Pečlivě se připravoval na nedělní bohoslužby, mládež z vesnice poctivě vzdělával. Věřící si ho velmi vážili. Velkou podporou mu v této době byla Miss Buchanan, která ho v Hrubé Lhotě v roce 1876 navštívila. Financovala mu také jeho návštěvy ve Skotsku, které pro něj byly velmi inspirativní. Výsledky jeho snažení se brzy dostavily. Ve vesnici se prohloubila mravní odpovědnost věřících a úcta k Božímu slovu. Přesto to byla právě církev, se kterou se Karafiát dostal do sporu. Po zvolení superintendenta Totuška narazil Karafiát z jeho strany na řadu překážek, které mu práci znesnadňovaly a Karafiát se v červnu 1895 po poradě s Miss Buchanan rozhodl svou funkci složit.
Odešel do Prahy, kde byl považován za duchovní autoritu a v církvi byly jeho názory přijímány se sympatiemi. Bydlel na Královských Vinohradech, kde se v jeho bytě v ulici Na Smetance číslo 6 setkávali studenti a lidé, pro které byl Karafiát pastýřem. Vyučoval je náboženství a konal domácí pobožnosti.
V roce 1911 se Karafiát z Vinohrad odstěhoval do Bubenče, aby se na přání své přítelkyně, mecenášky Miss Buchanan mohl věnovat revizi Bible kralické, neboť právě v této práci viděla lady Buchanan stěžejní literární práci Jana Karafiáta. V jeho bytě v Ovenecké ulici se již stýkal jen se starými známými a pilně se věnoval korekturám Bible kralické.
V roce 1918 udělila vídeňská fakulta Karafiátovi čestný doktorát z bohosloví. On jej však odmítl.
Na přelomu roku 1928/1929 Jan Karafiát onemocněl, 30. ledna 1929 částečně ochrnul a následující den umírá. Karafiát byl pohřben na vinohradském hřbitově. Účast na pohřbu byla tak hojná, že rakev musela být vynesena z kaple a obřad se konal pod širým nebem.
DÍLO:
Pro děti: Broučci: pro malé i veliké děti, 1876; Broučkova pozůstalost, 1900; Karafiátova čítanka, 1924
Pro mládež: Kamarádi, 1873
Biblistika: Rozbor kralického Nového Zákona co do řeči a překladu, 1878; Kritické vydání Bible kralické z roku 1613, 1887
Katechetika: Reformovaný katechismus, 1876
Historie: Mistr Jan Hus, 1872; Paměti spisovatele Broučků, 1860-1927
Hudba a poezie: Reformovaný zpěvník, 1876; Písničky svobodného, 1900
Publicistika: Reformované listy, 1896-1905
